O včelařovi

Vždy jsem byl klasickým filologem, latinářem, který se zabýval středověkou latinou (Slovník středověké latiny v Českých zemích) a později vydáváním latinsky psaných pramenů k dějinám české kultury, zejména těch, které se týkají hudební kultury (https://www.ics.cas.cz/index.php/pracovnici/matl)

Vždy jsem rád měřil svými kroky či pedály krajinu Čech a Moravy, dotýkal se jí, voněl k ní a poslouchal ji. Vždy jsem razil heslo, že dobrá bota je lepší než pneumatika ...

Ke včelaření jsem se dostal v r. 2006, protože na zahradě, kde jsem vždy vnímal každou vůni a každý zvuk, bylo najednou divné ticho. Nebyly tam totiž včely. V oklolí odešlo pár dobrých, ale již letitých včelařů a najednou to bylo znát. Taže jsem si postěžoval kamárádovi z nejlepších, Jirkovi Roubovi z Příbrami. A ten mě vybavil informacemi, co si mám přečíst a co pořídit, a na jaře 2006 mi daroval 3 včelstva. A pak jsem byl rázem chycen do této magické pasti. Změnilo mi to život. Žabáku, díky!

Počátky byly krušné, nemoc má, nemoci včel, šlo to od deseti k pěti, já se učil a hledal cesty, jak ve složité situaci přežít sám se sebou i se zdravými včelkami.

Od r. 2012 chovám kmen Vigor, který vyšlechtil kolega a můj velmi obdivovaný přítel Ing. Květoslav Čermák (https://www.vigorbee.cz/ ). První matky tohoto kmene i s oddělky jsem měl od skvělého a přepečlivého chovatele J. Horkého z Dobříše, v roce 2014 jsem si přivezl další 3 vynikající Vigorky od T. Blechy (Märze) z Lokte n. Ohří.

Včelařím v kombinovaném systému vysokého plodiště a nízkých medníkových nástavků, což jsem pochytil od dalšího svého přítele a velkého včelařského vzoru, Rudolfa Stonjeka ze Všenor. Část včelstev mám v systému Dadant.

Od r. 2014 mám osazen také (zatím) 1 t. zv. trámkový úl (lidově zvaný medná kráva, odborně Top Bar Hive).

Snažím se najít vhodný kompromis mezi jistým dohledem na včelstva (třeba kvůli rojení, nemocem etc.), ale tak, aby nebyla rušena a stresována. Stres považuji za jednu z nejškodlivějších věcí pro včelky. Zdá se, že to jde, ač v mém podání to občas vypadá jako tanec mezi vejci ...

Monitoringu zdravotního stavu svých včelstev se věnuji pravidelně. Zejména v minimálně týdenním intervalu monitoruji přirozený spad roztoče Varroa destructor - kleštíka včelího, jenž je příčinou krize zvané Varroóza a navíc roznáší řadu včelám nebezpečných viróz. Monitoring přirozeného či léčebného spadu kombinuji s dalšími metodami, zejména s monitoringem napadení plodu. To mi dává poměrně přesnou předsavu o tom, jak na tom v dané chvíli jsou má včelstva. Takže mohu zasáhnout v tu chvíli, kdy je to třeba.

V současnosti chovám cca 12 - 15 včelstev.

Má včelstva již po 4 sezony nebyla ošetřována syntetickými akaricidy. Používám pouze organické kyseliny (k. mravenčí, šťavelovou a mléčnou). A k tomu se snažím najít vhodnou zootechniku a fungující biotechnické metody.

Snažím se rovněž najít fungující kompromis mezi ponecháním určitého infekčního tlaku, který včelstva motivuje k nacházení obranných strategií, a citlivými bodovými obrannými zásahy tam, kde si již včelky nedokáží pomoci samy. Zdá se, že to funguje. Ač výrobci syntetických léčebných přípravků tvrdí opak. Je to ovšem dostii pracné, na druhé straně se to dlouhodobě vyplatí a pocit z toho je moc fajn.

Jsem členem Pracovní společnosti nástavkových včelařů (https://www.psnv.cz/), v současné době jsem také členem její rady (a šéfredaktorem jejího interního zpravodaje e-Věstník) a také členem Mendelovy společnosti pro včelařský výzkum (https://www.msvv.cz/).

Z ČSV jsem vystoupil v r. 2014 pro zásadní nesouhlas s činností jeho vedení a s metodami, jakými se snaží mluvit do oboru z pozice síly, nikoli z pozice odbornosti, ale považuji si za čest (i radost) spolupracovat s místním Včelařským spolkem pro Dobřichovice a okoli (ZO ČSV), protože tam je to o něčem zcela jiném a tam se vždy v klidu domluvíme.