Ještě k letní letní škole 2011

Milé kolegyně, milí kolegové,

ještě jednou bych Vám chtěl poděkovat za vstřícné přijetí poněkud suše "paleografického" tématu a za odvahu, s níž jste k tomuto tak trochu kroku do neznáma přistoupili. Snad nám to všem něco dalo a přineslo ... Škoda, že jsme se nedopracovali k dalším příkladům, kde bychom srovnávali různé varianty téhož a zkoušeli nějak vyhodnocovat. Ale čas se natahovat, žel, nedá ... :-) Udělalo mi velkou radost, jak Vám to pěkně šlo. Díky za to ... a třeba to ještě někdy příště zopakujeme, bude-li zájem. Veliký dík také patří organizátorům školy, že měli odvahu tento nápad podržet a podpořit. A nejen za to. Také za skvělou přípravu a fungující organizaci celého podniku. Bylo to moc fajn setkání a snad jsme si z něho všichni něco dobrého odnesli.

Přeji klidné a sluníčkové letní dny.

Jiří

P.S.:

Požáry

ze čtyř stran hoří leto ...

(J. Skácel)

klas. studií 2011

Letní škola klasických studií 2011

Milé kolegyně, milí kolegové,

protože na loňské opavské škole se zjevil požadavek zkusit si nějaké texty přečíst v původních historických zápisech, skočil jsem neprozřetelně na tuto "udičku" a připravil nic zlého netuše sobě i Vám povedenou taškařici ...

A protože tématem letošního klasickofilologického setkání je ARS VIVENDI, ARS MORIENDI, nabízím co krok na velmi nejistou půdu a poněkud nepokorně téma

E litteris manu scriptis recte legendis vivam et moriar (?)

Na těchto stránkách tedy najdete několik ukázek. Vyvěsím je zde samozřejmě bez přepisů, abyste měli, co jste chtěli ...:-)

Nemějte strach, avšak! Nepůjde o žádnou hru na to, kdo je dobrý, lepší, ba dokonce až nejlepší, zkusíme si jen udělat společnou výpravu za písmenky a jejich tajemstvími, zkusíme se společně podívat na autentické zápisy několika cenných památek, abychom tak trochu nahlédli - kam vlastně?  ... snad jaksi do kuchyně ...;-)

Při této činnosti si také ukážeme několik příkladů situací, kdy je opravdu dobré pořídit spolehlivé čtení původního historického zápisu dříve, než přepis či nahrávka vyjde "in lucem huius mundi". Budu se snažit vybrat texty zajímavé, Vám již známé a snad i trochu čitelné. A také texty z různých historických období a obsahující základní písařské zkratky. Pokud půjde o texty hudební (jakože půjde), budu se také snažit doplnit je relevantní nahrávkou, abychom trochu odlehčili dusnou a urputnou atmosféru lítého boje o každé písmenko a dali odpočinouti očím ... Půjde o pokus a my sami uvidíme, jak to dopadne a kam nás to dovede ...

Mám jenom jednu prosbu: zde vyvěšené fotky, prosím, používejte pouze ke studijním účelům, abychom respektovali pravidla a autorská práva ... (vždyť i nám věru již dobře známý plaský cisterciák Mauritius Vogt říkaval, že error maximus est evertere regulas ...).

Fotky se budou postupně objevovat v nejbližších dnech. Lze je snadno stáhnout do písidla.

S přáním klidných pokud možno dnů a s vírou, že tohle dobrodružství dopadne dobře a že si je náležitě užijeme

J. Matl

P. S.: Jelikož jsem v tomto webovém zveřejňování nepříliš zběhlý, omlouvám se už předem alibisticky za případné problémy. Pokud by nastaly, kontaktujte mne, prosím, na e-mailech:

08gegorius@gmail.com

gegorius@centrum.cz

či na mobilu 721 232 633.

Díky. JM

PRŮVODNÍ TEXTY K OBRÁZKŮM, KTERÉ NAJDETE VE FOTOGALERII

Ukázka č. 1

Codex Calixtinus, zvaný také jako Liber sancti Jacobi, je vzácný rukopis z 2. pol. 12. stol. (uvádí se kol. r. 1160), jde vlastně o jakousi antologii pro poutníky do Santiaga de Compostela. Obsahuje kázání, legendy, líčení zázraků, liturgické texty, pochopitelně souvisící se sv. Jakubem. A také hudbu, díky níž se kodex stal pro musikology zásadním pramenem, neboť v něm nacházíme unikátní ukázky rané evropské polyfonie. Což se týká právě conductu Congaudeant catholici, jenž je považován za doklad prvního evropského trojhlasu, jakkoli je toto tvrzení stále podrobováno kritice, ostatně situace v souvislosti se stále probíhající debatou o počátcích evropského vícehlasu. Naše ukázka zobrazuje dva zpěvy, jednak zmíněný conductus Congaudeant catholici, k němu je připojen tropus k Benedicamus Nostra phalans (= phalanx) plaudat leta. Na ukázkách můžeme vidět některé základní zkratky putující celým středověkem, zejména onu pro gen. pl.

Ukázka č. 2

Antifona o sv. Kateřině Prudens et vigilans virgo (rkp. Praha NK XII E 15c, 14. stol.). Instruktivní pro zkratky za -m- a -n- uvnitř slova i na jeho konci a pro předponu con-.

Ukázka č. 3.

 Ukázka č. 3 nás zavede do pražského svatojiřského kláštera a do 14. stol. Jde o počátek jedné z versí „liturgické hry“ zvané Visitacio sepulchri, tedy o příběh tří Marií, které jdou se zakoupenými mastmi navštívit hrob ukřižovaného Krista, leč jej (tedy Krista ;-) ), jak známo, nenaleznou ...  Text z rukopisu NK XII E 15a, f. 69v obsahuje úvodní rubriku (jež je také jakousi režijní poznámkou) a úvodní responsorium Dum transisset. Text rubriky písař poněkud „zkomplikoval“, zdá se, že jde o opis již „zkomplikovaného“ zdroje, protože i jiné rukopisy mají v podstatě toto znění. Jde nicméně o hezkou ukázku kaligrafického gotického zápisu.

Ukázka č. 4.

Liber viginti arcium Pavla Žídka (Paulus Paulirinus, Paulus de Praga) z přelomu 50. a 60. let 15. stol., heslo Statuta Basiliensis concilii. Nemusíme číst celé heslo, ale uprostřed je zásadní informace přibližném datu autorova narození. Účastníci loňského čtení v Opavě si na to místo možná vzpomenou ...

Ukázka č. 5a a 5b.

Liber viginti arcium Pavla Žídka, f. 131va-b (konec sloupce a a zač. sloupce b, ukázky navazují):

Ukázka je z oddílu o astronomii, heslo Obiecta astronomie. V něm najdeme svědectví o tom, jak byl Žídek husity vyhnán do exilu v Plzni, kde v bídě a bez potřebné literatury spisuje svou monumentální encyklopedii. Na ukázce se seznámíme např. se značkami pro vypuštěné n, m, a, genitiv sg. i pl. či pro předložku per.

Ukázka č. 6

Opět Liber vigitni arcium Pavla Žídka, f. 153rb. Jde o úvod k pojednání o musice, o němž jsme si vykládali vloni v Opavě, takže pamětníci jistě zajásají. Autor zde vyjadřuje vděk králi Jiřímu, že se jej v jeho těžké životní situaci ujal a jej podpořil, zároveň si stěžuje na to, jak nemá nikde zastání a jeho práce není oceňována. Holt středověk ... :-). Začneme od: o, oblatrator perversissime ...

V ukázce najdeme řadu typických středověkých písařských zkratek. Text vydala i A. Hadravová v předmluvě ke své edici (Kniha dvacatera umění mistra Pavla Žídka – část přírodovědná, Praha 2008), v této chvíli čtu některá místa jinak, což by nám mohlo přinést zajímavou debatu. Kolegyně Hadravová měla ovšem v ruce originál, já jen digitalizovanou kopii, takže ke svým odchylkám od jejího čtení přistupuji jaksi po špičkách a maximálně pokorně, neboť znám situaci, kdy druhý den člověk vidí v témže zápisu něco úplně jiného a jen si říká, ach jo, jak jsem to včera ... etc. ;-)

Ukázka č. 7

Znovu (a už naposled) Liber XX arciunm Pavla Žídka, f. 67rb. Jedná se o úryvek z výkladu o prvním ze 7 artes liberales, gramatice. Žídek zde obecně vykládá o cíli své práce. Na ukázce, jež byla publikována (R. Mužíková, Magister Paulus de Praga, Miscellanea musicologica, 32 (1988), S. 18) si ukážeme, jak to může dopadnout při nepřesném čtení ... Jinak zde vidíme opět řadu písařských zkratek typických pro 14. a 15. stol. Ukázka začíná na 3. řádku (Hoc labore ...) a končí na předposlením (mulitudinem).

Ukázka č. 8 a, 8b

 Ukázka č. 8 nás zavedla do zpět do praktické musiky (musica practica :-) ). Je z nesmírně cenného pramene, rukopisu H 42, vzniklého a uchovávaného v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě. Rukopis byl napsán někdy kolem r. 1410, obsahuje však tradici daleko starší, z níž písaři rukopisu zapsali tehdy zjevně hojně užívaný repertoár. Historiky hudby je velice ceněn zejména pro oddíl zpěvů různého druhu a různého liturgického i paraliturgického určení, často zapsaných pro vícehlas. Jedná se o jednu z nejstarších památek pro dějiny hudby na našem území. My si přiblížíme mariánský hymnus Ave, maris stella, ovšem s poněkud alternativním textem, který nepokračuje Dei mater alma, nýbrž lucens miseris etc. ... Jde opět o cennou ukázku zápisu z f. 148r-v, pro názornost je 1. obrázek v barvě. Zápis obsahuje řadu dosti originálních obratů a čtení, proto je zde velmi důležité před ev. realizací takový text dobře z pramene přepsat, což bylo problémem u některých realizací. Převzato z publikace Die Hohenfurther Liederhandschrift (H 42) von 1410. Heraugegeben von Hans Rothe. (Bausteine zur Geschichte der Literatur bei den Slaven, Band 21), Köln/Wien 1984). Znaky v s apostrofem a ro in margine či v textu jsou pro versus a repeticio či responsio.

Ukázka č. 9

Jesus Christus nostra salus – velmi oblíbená, často upravovaná i překládaná píseň, zpívaná o svátku Božího těla. Vyskytuje se řada variant. Představíme si nejstarší zápis z vyšebrodského rukopisu H 42 z r. 1410 (obr. 9/1a-b) a pro srovnání ještě versi z latinského Jistebnického graduálu z pol. 15. stol. (KNM XII F 14, obr. 9/2a-b), Codexu Franus z r. 1505 (obr. 9/3a-b), t.zv. graduálu bakaláře Martina z Vyskytné, což je notovaný latinský rukopisný graduál z roku 1512, obsahující rozsáhlý soubor latinských a českých duchovních písní (KNM XIII A 2, obr. 9/4a-c) a z t.zv. Chrudimského graduálu, latinského notovaného rukopisného graduálu z roku 1530, obsahujícího rozsáhlý soubor latinských a českých duchovních písní (Okresní muzeum Chrudim, sign. Ms. 12580, obr. 9/5a-b).

Ukázka č. 10

Píseň konduktového typu Sampsonis honestissima presagia, opět si přiblížíme nejstarší dochovaný zápis z vyšebrodského rukopisu H 42 z r. 1410 (obr. 10/1a-b) a pro srovnání zkratek i textových variant a jejich řešení versi dochovanou v t.zv. Franusově kancionálu z r. 1505 (obr. 10/2). Jan Franus, soukeník a zámožný a významný královéhradecký měšťan, konšel i purkmistr nechal zhotovit tento obsáhlý kodex pro kostel Ducha svatého r. Hradci r. 1505. Rozměry kodexu: 66 x 43 cm, 367 listů o váze desítek kilogramů, rukopis je bohatě iluminace. Obsahuje jak starou vrstvu gregoriánského zpěvu, tak středověkpou monodii, ale také cenné duchovní písně jednohlasé i vícehlasé, vícehlasé komposice – vícehlasá moteta – např. i Petra Wilhelmi de Grudencz, polského autora, jenž přebýval v Čechách kolem pol. 15. st.. Rukopis je uložen v Muzeu východních Čech v Hradci Králové (sign. II A 6) a patří mezi nejcennější památky naší hudební kultury.

Ukázka č. 11

Cantio En, archa, quam tunc federis, opět si představíme pro srovnání dvě verse. Jednak zápis dochovaný ve Franusově kancionálu z r. 1505 (obr. 11/1), jednak o něco mladší zápis z graduálu bakaláře Martina z Vyskytné z r. 1512 (obr. 11/2a-b).

Ukázka č. 12

Magnum miraculum – Codex Speciálník

Codex speciálník je unikátní rukopis, objevený více-méně náhodně r. 1901 a dnes uložený v Muzeu východních Čech v Hradci Králové pod signaturou II A 7. Vznikl pravděpodobně jako zvláštní (speciální) kniha zpěvů pro nějaké literátské bratrstvo, zřejmě v Praze. O datum jeho vzniku se vede stále debata, poslední její závěry jej kladou do 80. let 15. století. Není však typickým „literátským“ kodexem a soustřeďuje se na svým způsobem speciální druh repertoáru. Je poměrně rozsáhlý (609 stran) a najdeme v něm jednak vícehlasé skladby (227, především moteta, cantiones i části mešního ordinaria), jednak zpěvy jednohlasé. Cenné jsou kromě záznamů starých a v tuzemsku velmi oblíbených polyfonních zpěvů také záznamy zpěvů ve stylu rané franko-vlámské polyfonie, skladby autorů jako byli Jacob Obrecht, Josquin des Prez, Petrus Wilhelmi de Grudencz a další. Již řadu desetiletí věnují výzkumu tohoto unikátního kodexu pozornost tuzemští i zahraniční badatelé (zmiňme pro příklad práce doc. Jaromíra Černého a několika generací jeho žáků z Ústavu dějin hudby pražské FF UK). Skladby z něho nahrávají tuzemské i zahraniční soubory (např. známý The Hilliard Ensemble). Naše ukázka zpěvu Magnum miraculum (s. 493) ukazuje klasický zápis na pětilinkové osnově, vidíme, že i na počátku renesance zůstávají užívané středověké zkratky pro řadu slov a skupin písmen. Text se v zápisu jednotlivých hlasů více-méně opakuje, zkratky u týchž slov však na několika místech ne, systém byl flexibilní. Základem budiž text tenoru od 4. osnovy, ostatní jen pro srovnání. Poděkování za inspiraci i spolupráci v tomto případě patří studentce hudební vědy, sl. P. Jakoubkové a jejím velmi případným otázkám k přepisu a interpretaci tohoto textu v souvislosti s tématem její studentské práce.

Ukázka č. 13

Gunther Jacob – Dialogus valedictorius inter Jesum et Mariam

Ve fondu benediktinského rajhradského kláštera se dochoval zápis skladby nazvané Dialogus valedictorius inter Jesum et Mariam, jehož autorem je benediktin a kněz od pražského sv. Mikuláše na Malé Straně Václav Gunther Jacob (1685 - 1734), ve své době podle údajů dobových pramenů jeden z nejoblíbenějších domácích skladatelů, jenž byl ctěn i v okolních zemích.. V broumovském benediktinském nekrologiu je dokonce charakterizován jako insignis componista. Jeho Dialogus velice expresivními obrazy líčí loučení Ježíše na kříži s matkou Marií. Jde v podstatě o jakési mini oratorium, které nemá ve světové hudební literatuře obdoby. Nahráno bylo na CD Varhany břevnovského kláštera, kterou připravil a pořídil u firmy Arta Robert Hugo se souborem Capella regia Praha. Nahrávka je vynikající po stránce hudebního provedení a nesmírně cenná tím, že předkládá takto unikátní pramen. Ukázka je zařazena nejen proto, abychom si přiblížili alespoň na okamžik podobu barokního zápisu, ale také proto, že díky několika nepřesnostem ve čtení se do nahrávky vloudilo i několik chyb, kterým by při dobrém čtení či včasné konsultaci bylo možno předejít.

U našich obrázků je ještě jeden chyták. Jde o jednotlivé party basu (obr. 13a-b) a sopránu (obr. 13c-d), takže text je nutno kombinovat. Berte to, prosím, jako odlehčující ukázku na závěr, takto se prameny dochovaly a pro realizaci se následně provádí t.zv. spartace. Zde patří poděkování dr. Václavu Kapsovi.